Komunitní vzdělávání & Vzdělávání v komunitních centrech

Nové programové období Evropských fondů 2014-2020 mimo jiné podporuje také vzdělávání v komunitních centrech. Centrum občanského vzdělávání přináší přehled a základní orientaci pro organizace, instituce i jednotlivce, kteří přemýšlí o tom, jak správně nastavit vzdělávací aktivity v komunitních centrech na základě podporované komunitní sociální práce s lidmi kteří jsou sociálně vyloučení, či sociálním vyloučením ohroženi.

Pro potřeby tohoto článku budeme rozdělovat pojem vzdělávání v komunitních centrech a komunitní vzdělávání. Oba pojmy se nevylučují, ale pro žadatele bude důležité si uvědomit, co přesně chce v projektu podporovat. Hovoříme-li o projektech, budeme tento článek zasazovat do rámců, které vytvořili řídící orgány hlavních dotačních programů: IROP (Ministerstvo místního rozvoje, str. 66) a OP Z (Ministerstvo práce a sociálních věcí). Detailní popis podporovaného konceptu vzdělávání v komunitních centrech je možné vidět v příloze 2 Výzvy 22 Operačního programu Zaměstnanost.

Zatímco vzdělávání v komunitních centrech mohou být v podstatě jakékoliv neformální vzdělávací aktivity zájmového, občanského nebo profesního charakteru, tak komunitní vzdělávání je ucelenější koncepce občanského vzděláváním, která je v úzkém propojení na komunitní práci. Pojem komunitního vzdělávání představuje škálu takových aktivit, které umožňují lidem nebo skupinám všech věkových kategorií docílit pozitivní změny ve svém životě (cíl), a to prostřednictvím vzdělávání, osobnostního rozvoje a aktivního občanství (nástroje).

V současném pojetí Operačního programu Zaměstnanost je v rámci konceptu komunitní práce široký prostor pro aktivity komunitního vzdělávání. Centrum občanského vzdělávání si je vědomo, že aktivity v rámci komunitní práce by bylo možné jednoduše deklarovat jako komunitní vzdělávání, nicméně je nutné pro potřeby MPSV a dotační politiky nahlížet na realitu optikou komunitní sociální práce spíše než nám bližší optikou celoživotního občanského vzdělávání. Doporučujeme ale realizátorům projektů zaměřených na rozvoj aktivizace, participace a zplnomocnění, aby si byli vědomi, že v rámci této aktivity nahlížené z pohledu komunitní sociální práce také naplňují opatření Strategie celoživotního učení ČR (str. 67), která je v gesci Odboru koordinace a dalšího vzdělávání MŠMT.

 

Komunitní práce

Z pohledu celoživotního vzdělávání je možné nahlížet na komunitní práci jako na vzdělávací proces, který za využívání modelu zkušenostního učení (srov. Jarvis, Kolbe), modelu pedagogiky utlačovaných (srov. Freire) a zmocňující výchovy (srov. Adams) podporuje aktivní občanství a rozvoj participativní demokracie na místní úrovni.  Úvod do terénní sociální práce uvádí: „Komunitní práce v obci je systematický, cílevědomý proces zlepšování sociálních vztahů mezi zájmovými skupinami obyvatel obce a institucemi, které formují jejich každodenní realitu. Cílem komunitní práce v obci je motivovat obyvatele obce a instituce k hledání a formulování společných cílů, jakož i forem spolupráce jejich dosahování. Aktivizace členů komunity je předpokladem zvyšování jejich soudržnosti a dlouhodobého rozvoje komunity. Aktivizace členů komunity je výsledkem uvědomění si, že úroveň komunitního života je jedním z limitujících faktorů jejich vlastního individuálního rozvoje.“ Komunitní práce cíleně rozvíjí vnitřní i vnější pocit politické účinnosti (political efficacy) a vede k občanskému rozvoji jak jednotlivců, tak zkvalitnění demokratických procesů na úrovni celé komunity.

Platforma pro komunitní práci (2015) definuje komunitní práci jako participativní metodu přístupu ke kolektivním/společným problémům, která vychází z konceptů občanské společnosti a participativní demokracie. (Henderson, Thomas, 2007). „Komunitní práce je metoda participativního dosahování společných cílů prostřednictvím využitelných zdrojů v místech, kde lidé žijí, s cílem získání schopností a možností plné realizace svých občanských práv a povinností (tzv. zplnomocnění) a zaměřuje se stejně tak na změnu vnitřních limitů jako na odstranění vnějších bariér.“

Záměrem komunitní práce je sociální změna, identifikace a překonání strukturálních bariér, jejichž důsledkem je sociální vyloučení skupin/skupiny obyvatel. Při regeneraci komunity zaměřené na inkluzi je důležitou součástí participativní přístup zaměřený na rozvoj komunity a na rozvoj sociálního kapitálu. V jeho rámci se klade důraz na posilování vyloučené komunity, na rozvoj kompetencí jejích členů, na empowerment a participaci v rozhodovacích procesech, s cílem identifikovat strukturální bariéry a odstraňovat je s použitím dosažitelných zdrojů. Komunitní práce v obci umožňuje, aby se členové komunity stali aktivními partnery v regeneraci komunity, a to tím, že k ní sami přispějí a budou spolurozhodovat o tom, co se týká jejich života. Participace by měla umožnit, aby měli do jisté míry moc a kontrolu nad procesy, do kterých se zapojují. Specifikem komunitní práce v obci s vyloučenou komunitou je její dvouúrovňovost. Jednou úrovní komunitní práce je komunitní práce s vyloučenou komunitou, jejímž cílem je motivovat členy vyloučené komunity ke společné aktivní práci na odstraňování příčin, které vedly k vyloučení. Druhou úrovní komunitní práce v obci je práce s celou komunitou zaměřená na odstraňování napětí a konfliktů mezi vyloučenou komunitou a ostatními obyvateli, stejně tak jako na zmenšování rozdílů mezi vyloučenou a ostatní částí obecní komunity.

3 základní znaky komunitní práce podle Platformy pro podporu implementace komunitní práce:

  • vlastnění/držení cíle (komunita definuje společné cíle a potřeby)
  • vlastnění procesu a výsledků (komunita určuje proces a postupy)
  • participace (komunita se aktivně podílí na řešení)

Cílovou skupinou pro komunitní práci je skupina lidí (společenství), kterou spojují společná témata či problémy a kteří sdílejí společný prostor (např. bydlí v sociálně vyloučené lokalitě, ulici, čtvrti, atp.). Sekundární cílovou skupinou jsou další aktéři - sousedé a instituce (samosprávy, školy, správa nemovitostí apod.), které reálně ovlivňují život místních obyvatel.

Základní principy komunitní práce:

  • Princip lokalizace
  • Princip zplnomocňování – metoda, cíl, princip
  • Princip participace/podílení
  • Princip spolupráce
  • Princip dobrovolnosti – zapojení se do aktivit je pro všechny strany dobrovolné
  • Princip spoluzodpovědnosti – spoluzodpovědnost nesou všechny zúčastněné a zapojené strany
  • Přednost společného před individuálním
  • Princip sdílení a redistribuci moci a zdrojů
  • Princip subsidiarity (subsidiární využívání zdrojů)
  • Transparentnost procesů

ASCK.png
komunitní vzdělávání v Autonomním sociálním centru Klinika

 

Komunitní vzdělávání

Obecnější pojem vzdělávání v komunitních centrech je běžně poskytováno organizacemi, které jsou zakotveny v místě své působnosti – může se jednat o školy, knihovny, mateřská, rodinná a komunitní centra, zájmové kluby a další organizace a vzdělavatelem může být kterýkoliv pracovník, jenž si osvojí pedagogické principy tvorby kurikula. Na rozdíl u komunitního vzdělávání je nutná pro pedagoga již určitá kvalifikace a teoretická vybavenost (pedagogika, andragogika, sociální pedagogika). Pro příklad uveďme, že MPSV definuje, že gestorem komunitní práce musí být kvalifikovaný sociální pracovník (dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Pro komunitního pedagoga prozatím podobná kvalifikace neexistuje.

Charakteristickým znakem komunitního vzdělávání je, že jsou programy a aktivity vyvinuty v dialogu s členy komunity a s účastníky. Smyslem komunitního vzdělávání je rozvíjet schopnosti jednotlivců a skupin všech věkových kategorií s cílem zlepšit kvalitu jejich života. Centrální aspektem komunitního vzdělávání je rozvoj schopnosti účastnit se občanského života a demokratických procesů.  

 

EFEKTIVNÍ ROZVOJ POLITICKÉ GRAMOTNOSTI

Cílem těchto vzdělávacích programů je rozvíjet u lidí politickou gramotnost, důvěru a dovednosti k aktivnímu zapojování se ve veřejném prostoru. V odborné literatuře se takový cíl popisuje rozvojem politické účinnosti(political efficacy, překládané také jako vědomí vlastní politické účinnosti), která se dělí na dva komponenty:

  • Vnitřní politická účinnost odpovídá míře důvěry ve vlastní schopnosti efektivně se podílet na politickém procesu. Lidé s vysokým stupněm vnitřní politické účinnosti věří, že jsou schopni se zapojovat do občanských záležitostí.
  • Vnější politická účinnost označuje míru důvěry v to, že vláda a státní instituce budou odpovídat na potřeby a požadavky občanů.

Mezinárodní evaluační studie upozorňují na riziko, že za jistých okolností projekty zaměřené na rozvoj participace nemusí vést k žádoucím výstupům. Pokud se jedná o participaci bez jakéhokoli politického přesahu (například úklid parku, roznášení jídla bezdomovcům apod.), výsledkem sice bude víra ve vlastní schopnosti a ochota podílet se na dobrovolných aktivitách, avšak nedochází k žádnému rozvoji vnější politické účinnosti, ani takové programy nevedou ke schopnosti přemýšlení v souvislostech o občanských a politických tématech.

Výzkum Kahna a Westheimera empiricky dokazuje, že neúspěšný projekt, který narazí na neochotu vnějšího světa vést s lidmi dialog, má přímý vliv na snížení vnitřní i vnější politické účinnosti a potvrzuje pocity bezmocnosti a apatie. Toto úskalí je třeba vnímat už při přípravě programů a do přípravy začlenit hlavní preventivní opatření:

  • Lidé zapojení do programu jsou po dobu řešení úkolu součástí efektivně pracující a otevřené samosprávy či instituce státní správy. Program by měl být strukturován tak, aby je na jednu stranu nechal odhalovat základní příčiny problémů a na druhé straně minimalizoval potenciální pocity frustrace, které se mohou vyskytnout během samostatné práce na systémových a těžko řešitelných sociálních problémech.
  • Snažit se propojit účastníky s podpůrnými skupinami, které je mohou dále motivovat a ukazovat důležitost stálé snahy kontrolovat politické struktury a pracovat na systémových změnách, a to především v těch situacích, kdy se studenti setkají se silným odporem jak vládních, tak i nevládních organizací.
  • Třetím doporučením je dát účastníkům příležitost setkávat se s významnými osobnostmi, které byly nebo jsou aktivní v občanskoprávních hnutích a aktivitách. Takoví lidé, kteří i v případech zvůle moci zůstali přesvědčeni a pokračovali dále ve své činnosti, mohou být studentům velkou inspirací.

Komunitní pedagogové zajišťují, že jejich práce má pozitivní dopad na sociální realitu účastníků vzdělávacích programů. Jejich přístup je spolupracující a anti-diskriminační. Komunitní pedagog pracuje spíše s lidmi, než pro ně.  Jedním z důležitých dovedností takového pracovníka je schopnost empatie, umění pochopit problémy účastníků, brát účastníky jako partnery a nepovyšovat se nad ně.

Role komunitního pedagoga je do značné míry odlišná od role učitele ve škole. Vzdělávání se neřídí žádnými osnovami, protože sami účastníci mají možnost si definovat co a jak se chtějí učit, co chtějí v komunitě aktivně dělat, do jakých aktivit se zapojovat a jakým způsobem zlepšovat svou životní situaci. Komunitní pedagog jim v těchto aktivitách pomáhá, analyzuje jejich vzdělávací potřeby, motivuje je k dalším aktivitám.

Komunitní vzdělávací činnost je založena na několika základních hodnotách, které jsou v souladu s hodntami a principy komunitní práce. Tyto hodnoty jsou kurikulem komunitního vzdělávání a ovlivňují výběr metod i obsahu vzdělávácí činnosti. Explicitně se u komunitního vzdělávání hovoří o:

  • Zmocňování - zvyšování schopnosti jednotlivců nebo skupin ovlivňovat problémy, které se jich lokálně týkají
  • Zapojování - podporovat lidi, aby se zapojovali do rozhodování na místní úrovni
  • Začleňování, rovnost příležitostí a boj proti diskriminaci – uvědomovat si, že někteří lidé potřebují dodatečnou podporu k překonání překážek, jimž čelí
  • Sebeurčení - podporovat právo lidí na to činit vlastní rozhodnutí
  • Partnerství – být si vědom toho, že v komunitě existuje celá škála dalších organizací a skupin, které mají potenciál na spolupráci při realizaci vzdělávacích aktivit

Vždy při přípravě a realizaci prohramů komuitího vzdělávání je též dobré mít na paměti obecnější principy vzdělávání dospělých:

  • zapojení do vzdělávacího programu s očekáváním okamžitého prospěchu
  • sami jsou obrovským zdrojem pro vzdělávání, protože mají různorodé a rozsáhlé životní zážitky
  • dospělí se učí nejlépe praxí
  • dospělí se lépe učí ve skupině, která poskytuje možnosti vzdělávat se jeden od druhého
  • dospělí se učí sdílením vzájemných zkušeností.
  • v oblasti vzdělávání dospělých úspěch posiluje další učení

 

Centrum občanského vzdělávání vidí velkou příležitost v rozvoji komunitního vzdělávání v České republice. Nejedná se jen o nástroj na podporu sociálního začleňování, ale především jako dlouhodobá kultivace společnosti směrem k větší spravedlnosti, participaci a demokracii.

Centrum občanského vzdělávání nabízí konzultace během přípravy, realizace i evaluace programů komunitního vzdělávání. komunity@obcanskevzdelavani.cz

 

Publikace a důležité odkazy: